Utkání poražených
Právě probíhá 94 minuta, před velké vápno nabíhá na přízemní nahrávku Messiho Iniesta, z voleje pálí do míče, branka se během sekundy přiblížila, Čech je najednou malinký, určitě nedosáhne na míč, a góóól…. míč končí v síti. „Góóól,“ křičím radostí. Miluji Barcelonu, raduji se z branky, která nejspíš bude znamenat její postup do finále ligy mistrů!
„Góóól,“ raduji se a křičím znovu, ale už ne tolik. Z ničeho nic se mi vybavují sporné okamžiky utkání. Zmýlí-li se rozhodčí jednou a nepískne jasnou penaltu, je to politováníhodný omyl, nepískne-li ji za několik minut podruhé, může to být ještě jeho hloupost, ale třikrát za zápas? To je podezřelé. Najednou jsem si vzpomněl, jak mi kamarád vyprávěl, že podle činovníků FIFA nemůžou hrát finále ligy mistrů dva anglické týmy. Prý by takové finále ztratilo na Evropské atraktivitě.
Utkání končí, Barcelona díky jediné střele v utkání vítězí. Ballack a Drogba se neudrží. Jsou to dobří fotbalisté, a i když jsou soupeři, mám je rád. Napadají rozhodčího, rozčilují se, nadávají. Kdo utkání neviděl, nepochopí. Místo abych se radoval, je mi líto všech fotbalistů na hřišti. Jestli zápas rozhodli činovníci předem, vítězství je nezasloužené a pokud se rozhodčí pouze mýlil, tak také. Každopádně zápas prohrál rozhodčí. Hráči překonávají spousty nástrah, tvrdě trénují, riskují zdraví, každé utkání musí vybojovat a dát ze sebe to nejlepší, aby se dostali až do finále. Za vítězství jsou dobře zaplacení, ale můžou peníze vyvážit krádež vítězství? Tohle utkání nemá vítězů, jsou jen poražení i já jsem byl poražen. Kryštof Vinický, Soběchleby

V úvode môjho listu chcem vynechať také typické vety ako napríklad, ste najlepší časopis na svete atď. preto lebo toto už všetci vieme že ste najlepší. Takže LM teda Liga majstrov to je skĺbenie toho najlepšieho a najprecíznejšieho futbalu ktorý sa hrá na európskej pôde ktorá je tá najlepšia na svete teda v skratke je to to najlepšie z najlepšieho... Pochopiteľne to bude môj najlepší zážitok s ligou majstrov lebo na tie zlé nerád spomínam. Moje najlepšie zážitky s LM sú dva, jeden taký čo som videl na vlastné oči a druhý čo som videl v televízii. Ten prvý by som v skratke opísal asi tak, že je to zážitok pre Slovensko veľmi cenný. Mojim najlepším zážitkom bola účasť na zápase Artmedia Bratislava proti Celticu Glasgow, zápas ktorý sa mi navždy zaryje do môjho srdca tým čo sa v ňom udialo. Teda 5 gólov do siete jedného z najslávnejších škótskych klubov. Tento zápas mal byť posledným zápasom Artmedie v LM, táto nakoniec „zlatá“ cesta sa mala skončiť v druhom predkole LM ale nakoniec to dopadlo tak ako to už všetci poznáme Artmedia trápila svojich protivníkov aj v hlavnej fáze a takmer postúpila ďalej... Mojim druhým najlepším zážitkom s LM je víťazstvo Manchestru United nad AS Rím neuveriteľným výkonom 7:1, výkonom ktorému som vtedy ako dlhoročný fanúšik neveril. V skratke toto sú moje najlepšie zážitky s LM, súťažou ktorú keď sledujete tak sa Vám na koži stavajú chĺpky a vy si prajete aby tento pocit nikdy neprestal, keďže LM je to najlepšie čo súčasný svet prináša... Martin Chovanec, Slatinské Lazy

Můj nejhorší zážitek s Ligou Mistrů se stal před pár dny, při finále mezi Barcelonou a Manchesterem. Je mi 15, chodím na gymnázium do kvarty (9. Třída ZŠ) den po finále jsme se fotily. Pár holek vymyslelo, že si každý vezme určitou barvu trika, koloval jakýsi papír, kde se pod každou barvu měli podepsat 2. Ke mně to ale došlo až nějak pozdě. Zbyla mi jen růžová. Já se začal hádat, že přece v růžové se na třídní fotku, na kterou se bude dívat celá škola, fotit nebudu. Nakonec jsem se vsadil, že pokud vyhraje Manchester, tak můžu přijít v jeho dresu. Já souhlasil, i když jsem fandil Barceloně, tak jsem si bláhově myslel, že ji svěřenci sira Alexe ubrání, stejně jak to zvládla před pár týdny Chelsea. Jak bláhové to myšlenky, po krásném zápase jsem se na jednu stranu radoval – vyhrála Barcelona, momentálně nejlepší tým Evropy, hrající krásným stylem, s nejlepším hráčem roku 2009 – Lionelem Messim, který se blískl krásným gólem, na to jak je vysoký, a na druhou stranu dilema : musím být na fotce v růžovým, holčičím tričku. Co mi jen řeknou rodiče, prarodiče, a všichni co to uvidí…? Fotografii přikládám do přílohy, doufám, že Vás pobavím, během dne jsem si alespoň nakreslil plakátek, kterým jsem si toho část zakryl, ale i tak mi to triko bylo malé, a když vás v něm vidí celá škola, tak se cítíte velmi trapně. Vlastně to byl i jeden z mých největších trapasů! Ale teď už se tomu i směju. Milan Dobeš, Brno-Chrlice

Pracoval som od roku 2004 do roku 2006 v portugalskom meste Porto. Jedno ráno po rozolosovaní základných skupin sme sa strašne potešili že bývalá Petržalka bude hrať a my sa snáď dostaneme dovolenku na to aby sme sa mohli pozerať na ubytovni. Keď náš šéf zistil, že sme zo Slovenska tak nám dokonca zohnal lístky na to krásne Petržatské predstavenie. Šli sme na zápas s tým že to bude nakladačka a že Artmedia si ani neťukne. Prvý polčas sme prehráli 1-2 keď na konci polčasu dával gól Petráš. V druhom polčase Estádio Dragao utíšil Kozák s Borbélym. Takú atmosféru som nikdy pred tým nezažil a bol som strašne štastný že som sa mohol takéhoto divadla zúčastniť. Je to neopisateľný pocit keď celý štadión spieva a raduje sa z gólu, ale aj ticho keď dal Borbély gól na 2-3. Bola to nádhera.
V ten týždeň som aj prišiel o prácu. Vedúci ktorý nezniesol že je Porto prehralo s nejakou Bratislavou a ten vedúci ktorý nám dal lísky a aj dovolenku (mali sme robiť nočné) nás vyhodil z roboty. V tedy som mal z toho zmiešané pocity ale teraz mi je to naozaj smiešne že kôli Artmédii som sa dostal na Ligu Majstrov a aj prišiel o robotu. Aj tak sme si na 4 dni našli robotu tak možem povedať že to bol najkrajší futbalový zážitok! Tomáš Poláček
Jsem velkym fanouskem Realu Madrid, a na zacatku tohoto rocniku ligy mistru jsem snad jako kazdy spravny fanda touzil po uspechu meho klubu v teto soutezi, nebo alespon po prekonani zaklete mety, kterou je pro bily balet uz pet let osmifinale champions league.V tu chvili kdy jsem se po losu osmifinale dozvedel, ze souperem los merengeus bude anglicky liverpool, vedel jsem, ze to nebude lehke, vzdyt reds patri pod vedenim Rafi Beniteze za poslednich pet let mezi ctyri nejlepsi kluby v lize mistru.
Prvni zapas tohoto dvojutkani se hral na Santiago Bernabeu, jenze domaci pusinky z Madridu podlehli uz na domaci pude kdyz jedinou branku vstrelil netypicky hlavou Benajun.
Do odvety sel Real s velkym sebevedomym a sebeduverou, ze se jim podari zvitezit a postoupit, ale Liverpool je na svem hristi nesmirne silny, tak bylo jasne, ze to bude obzvlast tezke.
kdyz jsem sledoval jak reds na Anfield Road Real zdemoloval 4:0 neveril jsem vlastnim ocim, vzdyt to byl souboj dvou tymu ktere patri mezi naprostou spicku evropske kopane a celkove skore 5:0 pro Liverpool je natolik drtive a desive zaroven, ze pro pristi sezonu se musi neco velkeho zmenit, jinak se uspech nedostavi.
Tato sezona je pro me a samozrejme pro Real velkym zklamanim, ted uz se snahy o napravu musi upinat do budoucna. Ondřej Heger, Olomouc

Nikdy jsem si ani náhodou nepředstavil,že bych vůbec mohl být někdy na zápase Champions league.Jeden z mých nejšťastnějších dnů byl,když děda přišel z práce a řekl mi úžasnou zprávu.Jeho dobrý kamarád,který pracuje v Londýně nám sehnal lístky na odvetné utkaní Ligy mistrů,Chelsea a Barcelona.Z této zpravy jsme byli nadšeni,fandím již několik let Chelsee,protože tam chytá náš brankář Petr Čech.Takto nažhavení na tento zápas jsme přiletěli na Britské ostrovy.Před zápasem jsme se vsadili,které z mužstev vyhraje.Domluvili jsme se,že fanoušek nepostupoveho mužstva složí 60 metráků uhlí,před kterým jsme právě odjeli na tento zápas.Hned v úvodu zápasu nás dostal do vedení Michael Essien,který se prosadil střelou z dálky.Ovace,které vypukly na stadionu bych upřímně přál každému,protože tento zážitek je nezapomenutelný.Když se blížil konec zápasu,tak jsem dědovi s úsměvem připomněl,že má doma jestě nějakou práci.To co mnou proběhlo při golu Andrease Iniesty v nastaveném čase bych už nechtěl nikdy zažít.Můj oblíbený klub nepostoupil a co je horší,já musel ještě uklidit 60metráků uhlí.Výsměch od dědy nenechal na sebe dlouho čekat.Celou cestu domů jsem přemýšlel,jak mohla Chelsea prohrát.Doma jsem měl složit uhlí a to nebylo nic hezkého,ale děda ukázal zlatý charakter a s uhlím mi pomohl.I když Chelsea prohrála,můj zážitek z utkání zůstane na dlouhou dobu mým nejlepším fotbalovým zážitkem. David Solár

Můj nejkrásnější zážitek s Ligou mistrů se datuje ke dni 25. května roku 2005. Tehdy mě sporty nezajímali, ale více jsem přál Liverpoolu, možná i proto, že jsem veděl, že na lavičce sedí Vláďa Šmicer. Ovšem hned v první minutě obrana Reds zaváhala a po centru Pirla poslal Maldini AC do vedení. Liverpool byl po celou dobu prvního poločasu bezradný a jediným plusem bylo vynucené střídání Kewella za Šmicera. Ve 30. minutě přišel další šok. Kaká potáhl míč a skvěle nahrál Ševčenkovi, který se nemýlil. Naštěstí se jednalo pouze o ofsajd. 40. minuta - opět skvěle hrající Kaká poslal přihrávku Ševčenkovi, který nahrál a Crespo neměl problém umístit do Dudkovi brány. A Kaká zaúřadoval i potřetí. Kolimicí vyslal Crespa, jenž obhodil liverpoolského brankáře. Poločas vyzněl jasně pro milánské AC, které tedy vedlo 3:0.
Druhý poločas začal a s ním i zlepšení Reds. V 50. minutě vystřelil Alonso, podle komentátora Bosáka, ránu z nouze, ovšem při téhle ráně z nouze se Dida pěkně zapotil. Gól z toho ale nebyl. Ten přišel o necelé 4 minuty později, poté co se Rissemu podařilo nacentrovat a Gerrard netradičně hlavou snížil na 1:3. To bylo první varování. Rána číslo 2 přišla o chvíli později. Po krásné kombinaci se dostal míč ke Šmicerovi, jenž ranou k tyči vykřesal naději k obratu. A o další 3 minuty přišel další gól. Gerrarda po narážečce s Barošem zatáhl ve vápně Gattuso a rozhodčí nařídil penaltu. K té se postavil Alonso a nadvakrát Didu překonal. Nakonec se tedy prodlužovalo. Prodloužení probíhalo ve vlažném tempu, ale Milán měl šance na vyrovnání. Největší šanci spálil Ševčenko, jenž nepřekonal Dudka ze 2 metrů.
Došlo tedy na penalty. A jak se ukázalo, Dudek měl svůj den. První penaltu přestřelil Serginho a poté Dudek chytil další ještě Pirlovi a Ševčenkovi. Z liverpoolských se netrefil pouze Riise a tak mohli hráči v červeném slavit. Daniel Černý, Šanov

Mám viacej zážitkov o ktorých by som mohol napísať ale kedže mám napísať jeden najlepši tak si vyberám ten ktorý bol skutočne najlepši a nezabudnutelný.
Artmedia Petržalka sa sanzačne dostala do skupinovej fázy Ligy Majstrov a ako najlukratívnejší súper bol vyžrebovaný taliansky veľkoklub Inter Miláno.Vtedy ked som to očul v rádiu som si hovoril že tý ľudia ktorý na zápas proti Interu pôjdu budú asi najšťastnejšími na Zemi.A keď som sa na druhý deň dozvedel že starý otec zohnal lístky na tú oslavu futbalu skákal som celý deň od radosti.V ten deň som hneď po škole utekal ku starkému a vyrazili sme do Bratislavy.Celú cestu som si obzeral lístok a pýtal sa kedy tam už budeme.A dorazili sme tam.Pol hoinu sme hľadali parkovacie miesto a vysšli z auta,prešli cez prehliadku a sadli sme si na svoje miesta.Vtedy som si uvedomil kde to som.Pod zaplnenou tribúnov sa rozcvičoval Figo a ostatné hviezdy Interu.Potom odišli do kabín a všetci čakali.Po 15 minútach začala hrať zvučka Ligy Majstrov a vychádzali hráči.Figo,Cruz,Halenár,Fodrek a ďaľší.Obidva tábori fanúšikov začali skandovať a bolo to priam ohlušujúce.Tými s aoťukávali s loptou a potom prišiel pvý gól.Bohužial skóroval Cruz a Inter viedol.Artmedia bojovala o každú loptu.Ďurica eliminoval Figa.Veron dokonca dostal červenú kartu ale Artmedia ani tak nevsietila vytúžený gól.Artmedia bola zdolaná ale šanca postúpť sa stále živila.Pre mňa nebol najlepším zážitkom zápas samotný ale tá okúzlujúca atmosféra.Vidieť svetové futbalové hviezdy naživo je fantastický zážitok.Dovtedy som si myslel že Liga Majstrov je len liga v ktorej hrajú najlepšie tými ale už viem že je to oveľa viac.Byť na takom zápase je úžasné. To by bolo asi všetko k môjmu najkrajšiemu zážitku.Bol som aj na ďalších troch výbornych zápasoch.Keď hrala Dukla Banská Bystrica prvé kolo Poháru UEFA proti Benfice Lisabon(0:3).Bol som aj v Trnave na priateľskom zápase Slovenska proti Francúzsku(0:1).A ďalším skvelým zápasom na ktorom som s abol pozrieť na vlastné oči bol zápas Artmedia-Junventus(1:1).Všetky tieto zápasy mali tú pravú nezabudnuteľnú atmosfréru sprevádzanu hráčmi ako Henry,Figo,Viera,Nuno Gomes,Del Piero atď. Radoslav Blaško, Banská Bystrica

Môj najlepší zážitok z Ligy Majstrov je minuloročne finále medzi Manchesterom United a Chelsea v Moskve. Prvých 90 minút skončilo nerozhodne 1:1 po góloch Christiana Ronalda a Franka Lamparda. Na 2:1 pre Chelsea mohol dať Didier Drogba keby na konci 78 minúty netrafil žrd. V predľžení mal veľkú šancu skórovať Frank Lamprad no v 94 minúte trafil len brvno. V 116.minute bol vylúčený Didier Drogba za facku ktorú dal Vidičovi. Ani jeden z tímov gól nedal a tak nasledovali penalty, ktoré ma aj zároveň najviac uchvátili. Prvé dve série premenili hráči na obidvoch stranách. Do tretej série nastupoval ako prvý Christiano Ronaldo. Popredu som vedel že gól nedá, asi preto lebo penaltu nepremenil ani v semifinále proti Barcelone. Pri rozbehu na loptu Ronaldo zastavil z krátkeho rozbehu dal slabú strelu a Cech ho vychytal. Chelsea bola vo výhode. V piatej sérii o všetkom mohol rozhodnúť John Terry, ktorý sa na nekvalitnej tráve pošmykol a trafil iba žrd. O všetkom sa rozhodlo v siedmej sérii. Striedajúci Anelka nenamieril presne a Van der Sar poľahky loptu vyrazil. Zo zisku cennej trofeje sa tak mohli radovať futbalisti Manchesteru United. Pretože som fanúšikom Manchesteru United tak som rad že po skončení zápasu sa mohli radovať červení diabli. Jakub Vlčej

Finále Ligy Mistrů květen 2008 Chelsea proti Manchesteru United .Cristiano Ronaldo dává gól a to fanoušky Chelsea zaskočilo,ale neustále bijící srdce Chelsea ,Lampard ,to nenechal jen tak,a parádní trefou vyrovnal . Byl to krásný pocit . Podloužení však hru nerozhodlo,a na řadu přišli penalty . Ronaldo penaltu nedal,na řadu přišel Terry.V hlavě se mu honilo – dáš výhra,-nedáš prohra . John Terry se rozběhl ,ale sklouzl se po trávníku,lehce kopl do míče,a dal pouze tyč!Zatím co se Manchester radoval,Terry brečel jako ,,želva“.Hráči s dojetím drželi medaili za účast . Nejhorší zážitek! Ale letos se naskytla další možnost triumfovat . Zdálo se to nadějné . Chelsea postupovala přes Kluž, Juventus,Liverpool….Ale v cestě stála Barcelona,první zápas na Nou Campu skončil bezgólovou remízou a rozhodnutí přišlo na Stamfordu Bridge . Essien se v 9. minutě krásnou trefou podepsal pod první gól! Nádhera.. Celý zápas byl neklidný,rozhodčí neodpískal 4 penalty. Všichni si už mysleli,že je to jasné .
Chelsea si opět po roce zahraje finále s Manchestrem . Přišlo nastavení . Stačí to jen ohlídat a je to v pohodě . Ale po chybě obránců se k míči dostal Iniesta a v 93. minutě skóroval,obrovská smůla a zklamání!!!Terry po tomto zápase prohlásil“je to jako kdybychom umřeli navždy“. Chelsea jakoby neměla přízeň fotbalových bohů.Snad příště.Pro nádherný pocit,pro mé idoly Lamparda a Terryho.Pro všechny Blues ,kteří by si to zasloužili. Aleš Procházka, Domažlice

Do mojich najnepríjemnejších okamihov z tejto milionárskej súťaže patrí tohtoročné semifinále medzi Arsenalom a Manchesterom United. Môj obľúbený londýnsky celok sa dostal tak ďaleko po prvý krát od roku 2006 keď následne vo finále prehral s tohtoročným majstrom Barcelonou. Po tomto dvojzápase som bol veľmi sklamaný, pretože Gunners nepredviedli to, prečo ich mám rád. V prvom dueli som bol rád, že rozdiel gólov nebol ešte väčší. Arsenal nepredviedol smerom dopredu vôbec nič, a dlhé držanie lopty s nahrávkami na jeden dotyk boli na míle vzdialené od Van der Saarovej svätyne. Gólom O´shea teda tento zápas skončil 1:0 pre domácich. Pred odvetou si všetci gooneri vraveli, že to nie je až taká zlá pozícia, ale opak bol pravdou. Po bleskovom nástupe červeno-bielych prišiel čierny okamih. Kolmicu na Ronalda, ktorý prihrával do vápna na Parka nedokázal zastaviť mladík Gibbs zaskakujúci za zranenú oporu Clichyho. Mladý Angličan sa nešťastne pošmykol a pre Parka nebol problém dopraviť loptu do siete. V tomto momente musel Arsenal skórovať tri krát. Avšak o dve minúty neskôr po regulárnom faule van Persieho na Ronalda si postavil loptu sám faulovaný hráč, a brankár Almunia svoj tým nepodržal. I keď bolo do konca ešte dostatok času, už asi nikto nedúfal, že bude mať tento duel iného víťaza. Skalopevná obrana United a efektívny útok pridala po krásne zohranom rýchlom brejku svoj posledný úder do rakvy menom Arsenal. Jedninou škvrnou na výbornom výkone bola už len červená karta a krutosť rozhodcu, ktorý ukázal Fletcherovi červenú kartu a stop vo finále po faule na prenikajúceho Fabregasa v pokutovom území. Penaltu nechytateľne premenil Van Persie, ale to už ani zďaleka nestačilo. Arsenal tak po druhý krát opúšťal Ligu majstrov smutný, po minuloročne j skvelej dráme na Anfield Road, naopak Manchester sa snažil po druhý krát za sebou získať najcennejšiu klubovú trofej pre seba. Azda to pre Arsenal na budúcu sezónu už aj s Arshavinom dopadne lepšie. Martin Benko, Veľký Ďur

Môj „naj“ zážitok z Ligy Majstrov sa viaže na deň 27.Jun 2005. Bol krásny letný večer a v 2.predkole LM nastúpila moja milovaná Artmedia na Tehelnom Poli proti slávnemu Celticu Glasgow…O tomto zápase sa rozprávalo už dlho pred. Bodaj by nie, veď na Slovensko mal zavítať najslávnejší, najpopulárnejší a určíte najlepší škótsky klub. Na štadión prišlo 16 000 ľudí, co je na slovenské pomery, a na to, že sa hralo 2.predkolo dosť. Medzi nich treba zarátať aj asi 2000 škótskych rowdies. Zápas sa začínal o 20 00 a netrpezlivo som očakával nástup družstiev…Celtic obrovsky favorit- najpopulárnejší klub v Škótsku, ved 60 000 ľudí zo 65 000 kapacityna jeho domovskom stánku ma permanentky. A na druhej strane Artmedia, maličký klub zo 150 000 Petržalky, ktorý vyhral ročník predtým svoj prvý titul v histórii. Ako by to mohlo dopadnúť? Ľahká malina pre Celtic. Opak bol však pravdou. Z počiatku to bol vyrovnaný zápas, ktorý dopĺňal originálny a ohlušujúci spev škótsky fans…V 43.minute nastal prvý z mnohých skvelých okamžikov. Špílmacher Artmedie Ján Kozák našiel pasom Blažeja Vaščáka a ten prihral do poloprázdnej brány v tom čase novému útočníkovi Petržalky Jurajovi Halenárovi, ktorý pohodlne skóroval. Obrovská radosť. Ved dať gól Celticu sa nepodarí hocijakému „maličkému“ klubu. Polčas sa skončil. Artmedia vyhrávala 1:0.Určite by každí jej fanúšik takýto stav bral...Čo však nasledovalo po prestávke bola fantázia. Na začiatku 2.polcasu si Vaščák a Halenár úlohy vymenili a prvý menovaný prekonal po 2.krat brankára Marshalla v drese katolíckeho klubu. Úžasné. Sektor hosti po prvý krát zmĺkol. To však nebolo všetko. Onedlho kopala Artmedia rohový kop na ktorý si nabehol opäť Halenár a snáď z 20 metrov z voleja po tretí raz prekonal Marshalla. Po zapase som pozeral záznam na Galaxie Šport a tam po tomto góle komentátor povedal: “gól hodný Ligy Majstrov“. Potom sa hra na chvíľu odmlčala. Tesne pred koncom zápasu pridal odchovanec Artmedie Maťo Mikulič z otočky 4.gól...Neskutočné...Petržalke, ktorá je známa skôr svojimi miernejšími a tichšími fans naraz fandil cely štadión. Atmosféra bola elektrizujúca. Keď už cely štadión spieval oslavné chorály a tancoval od radosti, pridal v nadstavenom čase opäť Halenár svoj tretí gól... 5:0...Čo povedať? Kto nezažil nepochopí...Od radosti sa na mňa postarší vedľa sediaci divák vrhol a plakal šťastím...že on už 30 rokov fandi Petržalke, ale že až teraz môže spokojne umrieť. Rozhodca zápas ukončil...Artmedia - Celtic 5:0. Správa, ktorá obletela svet rýchlosťou svetla. Zrazu sa každý pýtal: „Kto sú ti chlapci z Petržalky? Tí čo dokázali poraziť Celtic?“ V živote, ani dovtedy ani odvtedy som nebol viac hrdý na to ze fandím Petržalke...V odvete síce Artmedia podľahla na pekelnej škótskej pôde Celticu 4:0 ale aj tak postúpila. A nakoniec až do hlavnej súťaže v ktorej takmer opäť šokovala cely svet, a len šťastie jej chýbalo na postup do osemfinále. To je však už iný príbeh... Martin Souček, Bratislava

Vždy v úterý a ve středu, kdy se hraje Liga Mistrů, už se nemohu dočkat až uslyším píšťalku rozhodčího, která oznámí začátek zápasu. Tahle sezona pro mě byla výjimečná. Ligu Mistrů totiž nehrál můj oblíbený tým– AC Milán. Byl jsem tak toho názoru, že se mi tato sezóna do paměti příliš nevryje. To byl ovšem veliký omyl.
Nejzajímavější kolo ? Řekl bych, že 3. kolo v základní části a semifinále. V třetím kole základní části padlo neskutečných 53 gólů z 16 zápasů. Taková plejáda gólů tu dlouho nebyla. V jednom utkání 9 gólů, to také není zrovna obvyklé. A semifinále ? Barcelona proti Chelsea. Co se stalo– v prvním zápase Chelsea uhrála na Nou Campu bezbrankovou remízu. Pro Barcu bylo dobré, že doma nedostala gól. O týden později se ovšem na Stamford Bridge děly věci. Už v deváté minutě Essien krásně z voleje napálil míč a Chelsea vedla 1:0. Ale potom muž jménem Jan H. Övrebö naprosto srazil Chelsea do kolen. Alespoň tři jasné penalty ve prospěch londýnského klubu nebyly písknuty. Pak jako by se chtěl odčinit a tak dal francouzskému obránci jménem Abidal červenou kartu za přifilmovaný pád Anelky. Definitivní ortel smrti se Överbemu podepsal v 90. minutě– Iniesta vstřelil nádherný gól, čímž do finále poslal místo „Blue boys“ Barcelonu, která soutěž o tři týdny později vyhrála nad Manchesterem United.
I když jsem fandil Barceloně, musím uznat že Chelsea byla značně poškozena. Nezbývá , než se těšit na příští sezónu a doufat, že i v ní uvidíme tolik gólů, emocí a vypjatých situací. David Fojtík, Brno-Chrlice

Můj nejhorší zážitek spojený s Ligou mistrů byl bezpochyby „rodinný konflikt“, dne při utkání FC Chelsea s mým oblíbeným týmem FC Barcelona. Ten večer jsem se chystal usednout před televizí s mísou popcornu a dvěma litry koly. Vše probíhalo podle plánu, pohovka na poslední chvíli rozestlaná. Už jsem viděl uvádějící znělku před zápasem, když v tom slyším zvonit matky mobil. Rychle jsem běžel do kuchyně, abych mobil stačil vypnout, protože rodiče už spali a o mém nočním mejdanu s televizí nevěděli. Zvonění však matku probudilo a než jsem stačil mobil schovat a vypnout, aby jí vzbudit, uviděl jsem jí, jak stojí ve dveřích s pohledem rozzuřeného býka, jenom ne s rohy. Nejprve jsem byl náležitým přísunem zvukových sto padesáti decibelů pokárán, poté jsem musel zrušit sezení před televizí a tím pádem i tak mnou moc očekávané sledování zápasu, protože jsem to měl zakázané už předem. Když jsem vypínal televizor, zrovna jsem viděl první výkop.To se pak se těžko od gauče vstává. Poté co jsem uklidil poslední zrnko popcornu a zmačkal prázdnou lahev od koly jsem měl nástup do kuchyně. Nejprve matka hovořila s „maminkou“ spolužáka, která jí volala a pak jsem „ byl pokárán znovu“, protože ta „maminka“ na mě ohavným způsobem „napráskala“, jaké známky jsem z posledních testů dostal. Toho večera jsem byl za trest ostříhán nakrátko a dostal zákaz fotbalu všeobecně. Finále jsem však viděl do konce. Jan Lepič

Rád bych se s vámi podělil o svůj nejhorší zážitek, který je spojený s Ligou mistrů. Bylo to finále LM z roku 2006. Tehdy se na stadionu Stade de France utkal Arsenal F.C. s týmem FC Barcelona v památném pařížském finále. Já jsem kanonýr tělem i duší a výsledek tohoto zápasu jsem neskousl dodnes.
Vraťme se ovšem na začátek cesty Arsenalu do finále. Arsenal se v sezóně 2005/06 trápil skoro na všech frontách. Nicméně v LM se Gunners dařilo naprosto famózně. O to víc mě mrzelo, že jsem se nemohl dostat na zápas Arsenalu proti Spartě v základní skupině. Na tento zápas jsem měl vstupenku, ale kvůli skupince rasistů, která bučela na hráče tmavé pleti v zápase Sparty proti Ajaxu v Praze, uzavřeli zrovna můj sektor na další zápas. Byl to pro mě šok, zasloužené vítězství Arsenalu díky dvěma trefám Henryho jsem viděl pouze v televizi. Arsenal svojí skupinu v pohodě vyhrál. V osmifinále Arsenal vyřadil v krásném dvojzápase Real Madrid, ve čtvrtfinále vyřadil Juventus a v semifinále pak vyřadil po strhující bitvě ve Španělsku černého koně soutěže Villarreal. Po skvělých výkonech se tedy Arsenal dostal do velikého finále.
Pro Gunners to byl historický výsledek. První finále ligy mistrů. Všichni fans kanonýrů včetně mě byli u vytržení. Ve finále se proti nám postavil katalánský gigant. Od zápasu se všeobecně očekával ofenzivní koncert. Oba týmy vyznávaly atraktivní, kreativní a ofenzivní fotbal plný vynikajících týmových i individuálních výkonů. Docela mě zklamala jedna věc. V základní sestavě Arsenalu se objevil nerozehraný Ashley Cole, který prakticky celou sezónu promarodil. Upřednostnění Cola před ve skvělé formě hrajícím Flaminim nebylo zrovna šťastné řešení. Nicméně dále byla již základní sestava složena vynikajícím manažerem Wengerem podle očekávání. Na lavičce zůstalo několik velikých jmen, ale na všechny se dostat nemohlo. Veliké finále se rozjelo. Už ve třetí minutě zápasu se francouzský, fotbalový básník Henry uvolnil před Valdésem krásným zpracováním míče, ale ten ho skvěle vychytal excelentním vyběhnutím a zmenšením střeleckého úhlu. Henry pak své štěstí zkusil i tvrdou střelou z dálky o pár vteřin později, ale Valdés ji vyrazil na roh. Pak přišel zásadní moment celého utkání. Naše obrana totálně vyhořela, Ronaldinho perfektním kolmým pasem za obranu vysunul Eto´a a toho Lehmann fauloval v 18. minutě zápasu. Rozhodčí hru přerušil a do té doby skvělý Lehmann musel ze hřiště pryč, protože dostal červenou kartu. Arséne Wenger zareagoval a na hřiště poslal nerozchytaného Almuniu, ze hřiště stáhl smutného Pirese. Následný Ronaldinhův volný přímý kop šel těsně vedle a nerozchytaný Almunia si mohl oddechnout. Nicméně před námi bylo ještě mnoho dalších minut. Každopádně pro Arsenal bylo velice složité hrát v oslabení mnoho dalších minut proti tak technicky skvěle vybavené Barceloně plné výjimečných hráčů. Museli jsme se okamžitě stáhnout do hlubokého obranného bloku a mohli jsme čekat pouze na rychlé protiútoky. Ale nevzdali jsme se a dokonce jsme se dostali do vedení. Eboué ke konci prvního poločasu přifilmoval pád. Následnou standartní situaci rozehrál Henry a jeho milimetrový centr našel hlavu urostlého obránce Campbella a ten nádherně skóroval. Před koncem prvního poločasu trefil Eto´o ještě tyč, ale vedení jsme udrželi. V tu chvíli muselo všem kanonýrům zatrnout. Rijkaard do druhého poločasu vystřídal defenzivního Edmílsona a místo něj přišel kreativní a útočnější Iniesta. Obrana Arsenalu, která vytvořila rekord v lize mistrů v počtu minut bez obdržené branky, a celý tým statečně bránil několik dalších minut. Bohužel se postupem času stalo to, čeho jsem se obával. Někdy je těžší hrát proti týmu, co hraje o deseti. Tým se v oslabení semkne a hraje velice houževnatě. Jenže hráčům Arsenalu začaly zákonitě docházet síly. Není jednoduché běhat, snažit se ubránit jednotlivé prostory proti Barceloně, která skvěle kombinuje. Na hrotu stále čekal Henry. V tyto momenty bylo důležité využít jakoukoliv nabídnutou šanci. Henry se dostal do úniku na Valdése v 70. minutě, Márquez pouze stínoval, ale Henry opět neuspěl. Tohle byl možná zlomový moment zápasu. Rijkaard na hřiště poslal další čerstvou sílu v podobě žolíků Larssona a Bellettiho. Ze hřiště stáhl Oleguera a Bommela. Taktické tahy Rijkaarda se ukázaly jako rozhodující. Tlak Barcelony neustále rostl a Barca nás obléhala až házenkářským způsobem. Její převaha byla jasná. Pak to přišlo. V 76. Minutě Larsson přiklepl z první míč Eto´ovi a ten chytrou a přízemní střelou na přední tyč skóroval. Náš rekord neprůstřelnosti padl po 995 minutách! O čtyři minuty později přišel rozhodující úder. Skvěle hrající Larsson zpracoval těžký míč míč od Bellettiho, u lajny ho pak přesně s velikým přehledem přihrál právě nabíhajícímu Bellettimu do šestnáctky a ten se štěstím propálil Almuniu, jenž si míč srazil nohou do branky. V tento moment Barcelona rozvážně držela míč, její hráči přesně kombinovali a my jsme prakticky neměli žádnou šanci se zápasem něco udělat. Takto skončilo finále Ligy mistrů v roce 2006. Barcelona vyhrála krásné, strhující finále 2-1. Sláva vítězům a čest poraženým. Arsenal ukázal veliký charakter, ušaté trofeji byl velice blízko, ale nakonec se to nepovedlo. Od té doby jsme již nebyli nikdy tak blízko vítězství v Lize mistrů. David Sufčák, České Budějovice

Nejlepsi z nejlepsich. Zdravim Redaktorum Profootbalu a Vsichnich Ctenari.
Mame za sebou rocnik LM 2008-09. ManUtd a hrdy anglisky fotbal jsou na kolenou.
Barcelona vyhrala finale nadhernym stylem a s prehledem, a navazala tim na uspech spenelskeho narodneho muzstva na lonskem Euro. To vsechno ukazuje spanelsky fotbal je na vzestupu. Dale, Lionel Messi ukazal, ze je on momentalne tim nejlepsim hracem sveta a ne Ronaldo. Bez debatu: Strelil gol ve finale, s 9ti goly na konte je nejlepsim strelcem celeho souteze. A dalsich 2? nastrelil ve spanelskych domacich soutezich. Bylo by to divne, kdyby zlaty mic 2009 nedostal on. Ale vratime se k tomu finalu. To co melo byt ?zapasem snu? celkem zaostal za ocekavani: Nemelo to patricne tempo hlavne protoze ManUtd, krome uvodnych par minut, v tom utkani doslova zklamal. Cekal jsem z jeji strany vic agresivity, dritivy utok, a rychly primocary fotbal, jak je to anglickemu stylu typicky. Katalanci celkem v klidu kontrolovali chod zapasu; a pri tom jim chybelo 3 klicovych obrance (Alves, Marquez a Abidal) a na vic Henry s Iniestou hrali se zranenim. Barca dokazala prosadit svou hru zakladanou na drzeni mice pomoci nezpocetnych chytrych kombinaci krasnych prihravek a vynikajicich technickych kousku. Perfektně tim tlumil hru soupere, hraci ManU jako by nevedeli co maji podniknout. Hra na Ronalda na protiutok jim nevyslo a vyhlasena obrana se rozsipala .Musim ale upomenout, ze Barca zvladla utkani i diky univerzalnosti dvou hracu: Puyol, tradicne hrajici jako stoper, vynikal i v pozici krajneho praveho obrance a Touré, normalne jako defensivni zaloznik, hral v pozici stopera; spolu s Piqué vytvorili nedobytnou pevnost uprostredi barcelonske obrany. A take obdivuhodne je to, ze pri podpore utoku FCB jsme obcas vedeli tych dvou hraci (Puyola nejcastej) primo v 16-ce Manchesteru.
A kdyz byl mic u souperu, prvni presing pro ziskani mice zpet delali utocnici, predevsim Samuel Eto O. Sverenci Guardioli dokonale kombinuji technicky s totalnim fotbalem. Je to styl, ktery se Barca snazi praktikovat od doby J. Crujffa. Herinirina Razafindrainibe