Nejvíc z ligy mistrů mě zaujal zápas Liverpoolu s Realem Madrid. Čekala se výhra Realu Madrid. I já jsem si to myslel. Moc mě mrzí že Real skončil už v osmifinále ligy mistrů. Minulý rok to tak bylo taky, Real prohrál s AS Řím. To mě mrzelo ještě víc protože bych Realu desátý titul přál. Moc bych si přál, aby Cristiano Ronaldo přešel do Realu Madrid. Realu by prospěl nový trenér. Chelsea si ho taky pořídila a jak se jim daří. Ještě když v Realu koučoval Bernd Schuster, tak to nebylo tak špatné, ale poté, co tam došel Juande Ramos, je to ještě horší.V La Lize prohrát proti Barceloně 6-2 na domácí půdě je hrůza. Ale musím přiznat že barcelona je letos vynikající tým. Ještě se vrátím k letošní prohře v osmifinále proti Liverpoolu.Skoda že Liverpool vyhrál 4-0. To, že Casillase na Euru určili za nejlepšího gólmana... Michal Klvač, Moravské Prusy

Jsem fanoušek Liverpoolu už dlouho, a tak má vzpomínka může být jedině z roku 2005. Finále Ligy Mistrů Liverpool versus AC Milán. Už před finále jsem byl natěšený na parádní fotbal a také byl.Zápas nezačal moc dobře když už v první minutě otevřel skóre legenda Maldini.Zápas nepokračoval vůbec dobře a v 39.minutě pokračoval koncert a Crespo vstřelil gól na 2:0 a aby toho nebylo málo tak ještě chvíli před koncem poločasu přidal Crespo gól na 3:0.Byl poločas a já jsem naštvaný a unavený šel skoro spát.Chvíli po začátku druhého poločasu jsem slyšel z pokoje že Liverpool snížil trefou Gerrarda,tak to mě probralo a šel jsem se dívat.Už za dvě minuty se parádní ránou zapsal do tabulky střelců Šmicer a byla naděje.V 60.minutě dokonal dílo zkázy pro AC Xabi Alonso a bylo srovnáno.Na řadu přišli penalty což byly teprve nervy.První penalta a Serginho přestřelil,Hamman proměnil a hned na to Pirlo nevstřelil branku.Uchvátilo mě jaké pohyby dělal na čáře Dudek asi tak znervóznil soupeře.Cissé a 2:0,Tomasson snížil,Riise nedal a Kaká vyrovnal a nervy tekly.Ke čtvrté penaltě se postavil Vladimír Šmicer a nedal Didovi šanci. Pátou sérii zahajoval Andrej Ševčenko a musel dát, aby udržel Milán ve hře. Penaltu však kopl nejhůře jak mohl, při zemi doprostřed brány, a Dudek míč vyrazil.Začaly liverpoolské oslavy a můj nejlepši zážitek. Tomáš Hanáček

Nejhorší zážitek z Ligy mistrů? To je jasné... Přece prohra Chelsea ve finále proti Manchesteru United!!! Celý zápas jsem neskutečně profandil. Chelsea byla na začátku horším týmem, ale po gólu Lamparda(mimochodem muj nejoblíbenější hráč) se zvedla a celému druhému poločasu dominovala. Když Drogba vystřelil do tyčky, zatajil se mi dech. Taková nádherná střela. Škoda že to neskončilo gólem, ale řekl jsem si, že je ještě dost času. Potom přišlo prodloužení a Lampard nastřelil břevno !!! Ještě vyloučili Drogbu, a to už jsem si řekl, že budou penalty. Když přišly, téměř jsem nemohl dýchat. Potom Čechíno chytil Cristianovu střelu. Věřil jsem, že to Chelsea dotáhne do konce. Ale Terry zklamal. A mě už bylo jasný, že asi nemáme šanci. Anelka to taky potvrdil. Brečel jsem celou noc. Toto je můj nejhorší zážitek z LM... Adam Stanić

Asi 14. května jsem se dozvěděl, že se má Tomáš Rosický vrátit do Arsenalu sice ještě nebude hrát ale toto zase tak moc nevadí, protože se pochybovalo vůbec o jeho návratu. Myslím si, že každý ať už mu fandí nebo ne je rád, že se vrátil. Sám F. Straka se takto vyjádřil a je velmi rád. Proč jsem si to vybral jako téma? Možná proto, jelikož jsem jeho fanda, ale také to může být tím, že jsem prostě rád... a nebavil mě pohled na naší pročistěnou reprezentaci.Každý ať si udělá svůj obrázek, ale i tak si o tom budu myslet sám. Tomáš Baran

Fandím Liverpoolu. Byl to rok 2004/2005, kdy proběhlo finále ligy mistrů mezi Liverpoolem a AC Milánem. A já sem na tom zápase byl.Na úvod to vypadalo hrozně.liverpool prohrával po prvním poločase 3-0 pro AC Milán.byl jsem zklamaný.Říkal jsem si:ten liverpool na ně nemá.ale stalo se.Liverpool vyrovnal v 60. minutě.za šest minut.jsme to neuvěřitelně vyrovnali.Takový výsledek zůstal až do penalt. Bylo to na penalty 2-2 když Ševčenko nedal.Ted to mohl rozhodnout Vladimír Šmicer.a rozhodl. Liverpool vyhrál popáté ligu mistrů.celý dav jásal.ted ten okamžik:dostal jsem od Stevena Gerrarda podpis.Byl to skvělý zážitek. Jan Vrábel, Buchlovice

Můj bratr a já jsme ve fotbale na ostří nože.On je zasvěcený "hráč" Manchesteru United a já zase Chelsea FC. Oba jsme již byli na zápasech svých týmů v Anglii a rivalita mezi námí ještě vzrostla.Ale jednoho večera krásného dne rivalita vyvrcholila..Na stadionu Lužniky se rozhodovalo o králi Evropy. Místy i infarktový zápas došel až na penalty,kdy Chelsea dělilo od ušatého poháru asi 20 cm...Nicolas Anelka ve své roli zklamal a také proto zvitězili hráči (i fanoušci) Man U -a oslavy mého bratra nebraly konce,asi po půl hodině (mimochodem schovaný pod dekou) jsem jeho posměšků a narážek měl dost...a bohužel (bohudik),nic lepšího mě nenapadlo než vzit první věc,kterou uvidim a vší silou vrhnout.A samozřejmě jsem se netrefil do "černého".Vše dopadlo tak,že jsme provizorně museli spát v obývacím pokoji,kvůli rozbitému oknu..Škoda,že neměl i John Terry tak seřízená měřidla,jako já.:-D Jakub Vlček, Mohelnice

Skvelých a nezapomenutelných zážitkov z Ligy majstrov je velmi vela a každým rokom pribúdajú stále nové a nové. Preto nebudem písa? o neuveri?elných kúskoch z minulosti, ale upriamim svoju pozornos? na aktuálny roèník Ligy majstrov.
Pre mòa, ako fanúšika Barcelony, je najkrajšim zážitkom vyrovnávajúci gól Iniestu v závereèných minútach zápasu...Sedím pred televízorom a sledujem žalostný výjav - 10 hráèov Chelsea usadených vo svojom obrannom pásme. A potom to prišlo. Essien, strelec "zlatého" gólu v 9. minúte robí chybu. Pri lopte Eto'o - Messi - Iniesta - góól. Barcelona je vo finále. Ofenzíva zvíťazila nad defenzívou. Matej Jenis, Nitra

Můj nejlepší zážitek z Ligy mistrů? Jako fanoušek Liverpoolu si nemůžu vybrat nic jiného než horkou istanbulskou noc v roce 2005. Ale pěkně popořádku. Už skupina ve které byl FC Liverpool byla velmi zamotaná, nakonec vystřelil postup Steven Gerrard. Poté se Liverpool rozjel jako parní válec a převálcoval Leverkusen, Juventus a v anglickém semifinále i londýnskou Chelsea. A bylo to tady! Velké finále s AC Milán. Když zápas začal, nevěřil jsem svým očím. Rychlá branka Maldiniho a dvě trefy Crespa. Zdálo se ,že je rozhodnuto. Už jsem přestával věřit a chystal se jít spát. Dodnes děkuji bohu, že jsem zůstal. Nebyl jsem už tak napjatý jako před úvodem, ale nervozita se postupně vracela. Po Gerrardově hlavičce to bylo 1:3. Poté ale přidali branky Šmicer a Xabi Alonso. A stav byl 3:3 a začínalo se znovu. 90 minut hry bylo pryč a prodlužovalo se. A s nastaveným časem přišly chvíle Jerzyho Dudka. Nejprve senzačně lapil Ševčenkovu dorážku, při které mi přestala kolovat v žilách krev, a poté při pokutových kopech Serginha a Pirla zmanipuloval nezvyklým tancem. Potom se netrefil ani Ševčenko a já spolu s Liverpoolem mohl slavit. Byl jsem neskutečně šťastný. Liverpool vyhrál prohraný zápas a já si po utkání řekl. "Ještě štěstí, že jsem to nevzdal a zůstal. Tohle bych si totiž vyčítal dlouho, hodně dlouho". Marek Korzeniowski, Albrechtice

Moj zážitok s LM je spojený s finálovým zápasom medzi Liverpoolom a AC Milan. Povedal by som, že o futbale som v tom čase mal dosť dobrý prehľad. Poznal som všetky súpisky, kto na akom poste hrá, za aké týmy hrával, jednoducho som bol veľký fanúšik. Ale práve v priebehu danej sezóny som prestal sledovať futbal. Akosi som stratil záujem o o futbalové prenosy a to aj o zápasy LM. Len som zaregistroval, že vo finále budú práve tieto dve mužstvá. Keď zápas začal sledoval som iný program. Počas reklamy som sa len pozrel aký je výsledok. Bolo 3:0 pre AC. Tak som to tam na chvílu prepol a za pár minút dal Liverpool na 3:1 a už som neprepol. Vyložene som si ten zbytok zápasu vychutnal. Znova sa mi vrátila chuť do futbalu. Len tá pachuť toho, že som zanevrel na futbal a takmer premrhal najlepší zápas v LM zostáva dodnes. Futbal mi dal veľa krásny spomienok, zážitkov a aj keď často je možnosť vidieť dosť nezáživných zápasov, tak tie skutočne dobré a výnimočné to mnohonásobne vynahradia. Boris Pollák, Holíč

Nejlepší zážitek Ligy mistrů? Tak to bude asi to, že Barcelona vyhrála nad Chelsea a postoupila tak do čtvrtfinále Ligy mistrů kde na ní bude čekat Manchester United. Musím říct, že by si Chelsea zasloužila jasný postup ale může si zato sama, protože měla využít těch šancí kolik měla a nemusela by tak prohru svádět na rozhodčího, který měl sice zapískat aspoň 2 penalty, ale to situaci nemění. Didier Drogba se mohl trochu víc udržet, sice měl pravdu ale tohle by se v profesionálním fotbale nemělo stávat. Moc se těším na finále Ligy mistrů, protože se střetnou dva nejlepší kluby světa tím myslím Manchester United a Barcelona! David Otava, Vlčkovice v Podkrkonoší

Nejhorši zažitek spojený s Ligou Mistru! Jsem cizinec žiju v Česku už rok a pul chci řici o svemu krajanu Andrejovi Ševčenkovi.Chci mluvit o svem nejhoršim zažitku z finle Ligy Mistru roku 2007/08 mezi Chelsea a Manchestrem United.Pro mě bylo hodně nepřijemni když takový hrač jako Ševčenko sedi na střidačce.A nejhorši na tom je to že po zapase _ Ševa nešel pro gratulaci a medaili za 2. misto v tak velke soutěři jako Liga Mistru.Měl problemy z kouči, ze začatku Mourinhem a pak z Grantem.Proto neměl hraci praktiku.Nebylo vše dobře ani v kabině Chelsea.Jsem hodně zklamani jak mluvi o bivalým držiteli Zlateho miče Andrejovi Ševčenkovi. Jakub Kolisničenko, Ústí nad Labem

Pro mě, jelikož jsem věrný fanoušek francouzského fotbalisty Thierryho Henryho z Barcelony už 4 roky, byl nejlepší zážitek vidět dne 6.5. 2009 v zápase semifinále Ligy mistrů mezi domácí CHELSEA FC a FC BARCELONOU 93. minutu utkání v niž vstřelil Iniesta gól, který rozhodl o finalistovi Ligy mistrů. Přestože je Thierry Henry zraněný, tak bych mu přál, aby se mu koleno rychle uzdravilo a zvedl spolu s hráči Barcelony mistrovský pohár. Pro mě to byl opravdu nádherný fotbalová zážitek, který se objevil v Lize mistrů. Pavel Šalitroš

Kedze ste vyhlasili sutaz o Lige Majstrov a ja som velkym fanusikom Manchesteru United tak prispejem aj svojimi zazitkami aj ked iba televizneho divaka pretoze som nemal moznost dostat sa zivo na zapas Manchesteru.Za najvacsi zazitok povazujem vitazstva v tejto sutazi.Prve 10 rokov po katastrofe kedy sa dal do kopy skvely tym okolo teraz uz Sira Bobbyho Charltona.Ale to si nepamatam kedze som este nebol na svete.Druhe s dramatickym zaverom proti Bayernu Mnichov ked este minutu pred koncom bol stav pre Manchester nepriaznivy.Ale po goloch utocnej dvojicky Teddyho Sheringhama a Ole Gunnara Solskjaera s nadstaveneho casu sa Cerveni diabli mohli radovat s prveho vitazstva v novej Lige Majstrov.Spolu s tymto vitazstvom boli korunovani aj za krala Premier League a F.A.Cupu.Potom od roku 2003 nasledoval utlm ked nevyhrali ani ligu a v roku 2005 dokonca ani nepostupili zo zakladnej skupiny Ligy Majstrov.Az ked v roku 2007 opat zvitazili v Premier League pricom dve najvacsie hviezdy sucasnosti Ronaldo s Rooneym dali viac ako tretinu golov.Zdalo sa ze si dokracaju aj za titulom v Lige Majstrov ked v dvoch domacich zapasoch dokazali skvelo vyhrat a prevalcovat supera najprv v stvrtfinale AS Rim 7:1 a potom vybojovana vyhra nad AC Milanom 3:2.Lenze v Milane obrana dokazala ustrazit R+R a milansky utok dokazal dat 3 goly.Napokon sa Man United dockal minuly rok ked opat v dramatickom finale porazil Chelsea az na penalty.V tomto finale sa v jednom okamziku zmenil jednemu futbalistovi vecer z najhorsieho na najstastnejsi a druhemu ktory mohol byt najstastnejsi sa stal najsmutnejsi.Ide o Cristiana Ronalda a Johna Terryho.Ronaldo po zahodenej penalte mohol uz len verit spoluhracom pricom Terry musel verit sam sebe.A ten si zrejme az tak veril ze sa nakoniec posmykol a trafil tycku pricom keby bol dal gol je rozhodnute v prospech Chelsea.Ked som pozeral zapas v televizii tak na penalty som to radsej vypal aby som sa na to nemusel pozerat.Po Van Der Sarovom poslednom zakroku to bolo moje najkrajsie obdobie z pohladu fanusika Manchesteru.Dufam ze sa to bude opakovat v tejto sezone ked ma Manchester nakrocene zrejme k najuspesnejsej sezone v historii.Okrem Europskeho Superpoharu kde prehral so Zenitom a F.A.Cupu kde ho vyradil v semifinale Everton zatial ziskal vsetko co sa dalo.Tak dufam ze sa k tomu prida postvrte usata trofej pre vitaza Champions League.GLORY GLORY MAN UNITED! Marek Zverbík

Na začiatok musím napísať že som fanúšik Liverpoolu .
Môj kamarát je zas fanúšik Arsenalu . Minulý rok som pozeral losovanie Ligy Majstrov doma.
Keď vytiahli papieriky LIVERPOOL a ARSENAL tak som hned volal kamarátovi. Obidvaja sme fandili našim mužstvám.
Prvý zápas skončil 1:1 čiže výhodu mal LIVERPOOL. Druhý Zápas sa hral na ANFIELDE. Hralo sa podla mňa veľmi dynamicky.
O prvý gól sa ale postaral francúzsky záložník Diaby, 0:1. Gól na
1:1 si pripísal Sami hyypia krásnou hlavičkou.
O tretí gól zápasu a zároveň vedúci pre mužstvo z Liverpoolu sa postaral neuveriteľným gólom Fernando Torres. Ale za stavu 2:1 dal Wallcott neuveriteľné sólo a Adebayor dal gól, 2:2. Vtedy postupoval Arsenal. Ale hneď na to Babel spadol v pokutovom území a Gerrard dal penaltu. 3:2 pre LFC. Tesne pred koncom sa všetci hráči Arsenalu vrhli do 16-ky LFC až na Fabregasa a Almuniu. Fabre centroval ale odvrátil Kuyt a naštartoval Babela. Ten behal s loptou až do 16-ky Arsenalu a dal gól. Ani Fabre ho nezastavil. Vtedy bolo jasné že Liverpool je v semi-finále. Samo Štefanko, Spišská Nová Ves

Můj nejlepší zážitek spojený s Ligou Mistrů,mi ještě dnes leží v živé paměti.Ano,je to finále z minulého ročníku Ligy Mistů,ve kterém se střetly Chelsea a Manchester United.Na tento vysněný duel jsem si musel pěkně dlouho počkat, ikdyž se soupeři pravidelně střetávají v Premier League.To už dokazuje vše,že nejlepší fotbal se hraje na Britských Ostrovech.Ale střet v ligových utkáních a v Lize mistrů se výrazně liší.V lize můžete získat titul,či se udržet v soutěži.V lize mistrů máte šanci postoupit dál a nebo vypadnout a už nikdy se v Lize mistrů nemusíte ukázat!A to už napovídá s jakým nasazením se hrálo ve finálovém boji o ligu mistrů v Moskvě.Já jakožto fanoušek rudých ďáblů,jsem si nemohl tento match nechat ujít a škoda,že jen u televize jsem sledoval tento duel.Při zahájení zápasu mi naskakovala husí kůže,zvlašť na záběry hráčů se znělkou Ligy mistrů.Zápas se začal opravdu útočně a velmi vyrovnaně.Hra se v rychlých breacích přelínala ze strany na stranu. Opravdu fantastičtí faboušci vytvářeli tak skvělou atmosféru.Větší šance měl ale Manchester United a to potvrdil Cristiano Ronaldo skvělou hlavičkou do protipohybu Petra Čecha.V tom mi opět naskočila husí kůže a červená část statidionu se otřásala v základech,fanoušci bouřili.Tento opravdu skvělý fotbal se dále vyvíjel,ale smolně pro Manchester United,jelikož se najednou po hrubce v obraně Manchesteru ocitl sám v šestnáctce Frank Lampard a vyrovnal tak vyrovnaný duel na 1:1 a pozdravil do nebe svoji maminku.Vše se vyvíjelo dále a šancí bylo opravdu dosti,avšak stav 1:1 do konce základní hrácí doby se již nezměnil.A tak následovalo prodloužení.V tom už byli hráči opravdu oslabení a vysílení.Měli už velké problémy se vracet a útočit,i když pár šanci se zrodilo,ale ty nebyly proměněny.To nezměnila ani druhá část prodloužení,a tak se celý stadion na otevřené scéně,musel podřídit tomu,že svůj tým uvidí ve finálovém,penaltovém rozstřelu Ligy mistrů.Nejvíce mě zarazil neproměněný pokutový kop portugalského kouzelníka Cristiana Ronalda,který svým nápadným zastavením před bílým puntíkem nepřechytračil Petra Čecha.To vše,ale změnil napřiklad Carlos Tevez a hlavně vytečné zakroky Edwina Van Der Sara,který vychytal také Anelku. A bylo to tady kapitán Chelsea John Terry musí dát,rozbíhá se,ale podklouzl a napálil tyč.Cristiano Ronaldo a všichni fanoušci,hráči i trenér Alex Ferguson nevěří svým očím,ve kterých se rodily i výtězné slzy!!Byl to nejlepší zážitek jaký jsem kdy zažil.Hráči Manchesteru United získali trofej Ligy mistrů.Stadión bouřel,ovšem pouze část skládajicí se z fanoušků Manchesteru United.Hráči dostali medaile,opravdu nejlepší pocit škoda,že jsem zde nebyl:( Jiří Adamczyk

Finále Ligy mistrů 2005/06 které se hrálo 17.Května 2006 v Paříži.Arsenal vs.Barcelona,v té době sem fandil Arsenalu sedl jsem si k televizi a do konce zápasu neodešel.Když se Arsenal ujal vedení 1-0 po golu Cambella skákal jsem radostí ale pak přišla rána která nás položila na kolena.Nejdřív to bylo vyloučení Jense Lehmana,když do branky přišel náhradní golman.Po pár minutách přišlo vyrovnání na 1-1 po golu Samuela Etoo.Všechno vypadalo na prodloužení,když pár minut před koncem dal na 1-2 Belletti.S posledním hvizdem rozhodčího se mi chtělo rozbrečet,doufám že mě tento rok nezesmutní Manchester a Barcu porazí. Filip Kubík, Skuteč

Je mi jasné, že do této soutěže pošle svůj přípěvek mnoho lidí a jen ten nejlepší může uspět, a proto jsem se rozhodl vydat ze sebe vše, co je v mých silách. Každého hned napadne zápas jako Liverpool - AC Milán nebo z posledního čtvrtfinále Chelsea - Liverpool, oba tyto zápasy nabídly fantastickou podívanou a ukázaly, že Liga mistrů hrají opravdu jen ti nejlepší. Proto jsem se rozhodl, že zvolím jinou cestu. Jako velký fanoušek Manchesteru United se podívám na jeho příští zápas, tedy finále v Římě s Barcelonou.
Většina lidí očekává obrannou hru Manchesteru, podle nich se pokusí napodobit Chelsea, které se málem povedlo vyřadit Barcelonu, i když nakonec postoupila Barcelona. Chelsea předváděla fotbal jako Řekové na EURU, ale moderní fotbal je dnes trochu někde jinde, což předvádí oba finalisté. Manchester má sice také kvality na to, aby předváděl podobnou super defenzivu, ale i pro tak velká mužstvo je těžké změnit styl hry během pár týdnů, když předvádí ofenzivní fotbal už minimálně rok a půl. Podobné je to i Barcelonou, které bránění nic moc neříká, ale zato sází jednu branku za druhou. Finále určitě bude mít vysoké tempo a rozhodně se nebude hrát s rezervou, ale bude se fantasticky útočit. Co víc by si mohl divák přát, než souboj Messiho s Ronaldem, sice už se spolu utkali loni, ale tenkrát nebyla Barcelona v takové pohodě jako dnes a navíc Messi ještě více nebyl vyzrál a letos nemá konkurenci. Bude zajímavé sledovat, zda se obrana United bude více věnovat Messimu nebo Eto´ovi, protože oba dva si zaslouží pořádný respekt.
Už od semifinálových bojů se těším na jediný den, podle mě by měla začít UEFA prodávat podobné kalendáře, jaké jsou k vidění na Vánoce, kdy se děti těší, až přijde Ježíšek a každý den otevírají jedno okénko. Do osudného dne už zbývá jen 8 dní. Hvězdy svojí fotbalovostí rozsvítí stadion na kilometry daleko a začne superfotbal, jak jinak nazvat souboj Barcelony s Manchesterem. Diváci jsou natěšení na každý krok svých hvězd, na každou kličku od Ronalda, na krásné průniky Messiho. Na minimálně 90 minut se pro fotbalové fanoušky v Evropě zastaví čas, nic jiného v té chvíli na světě nebude, než jen trávník, 22 fotbalistů a hlavně fotbal. Manželky a přítelkyně budou opět nadávat, proč se nemůžou dívat na svoje oblíbené seriály, ale mužům to bude naprosto jedno, oni budou mít svoje finále. Finále, které přepíše dějiny, možná neskončí fantastickým výsledkem 6:5, možná nepřinese vyrovnání z 0:3 na 3:3, možná se výsledek neotočí v nastavení devadesáté minuty, ale jedno je jisté obě mužstva budou hrát na úplné maximum a udělají pro vítězství vše. Hvězdy podají nejlepší výkon, jaký vůbec podat můžou a jestli se teď mluví o Messim jako o nástupci Maradony, tak po finále se může začít říkat to je ten, kdo je lepší jak Maradona. Není to jen bitva o Ligu mistrů, ale také o Zlatý míč zatím je Messi trochu napřed, ale pokud Ligu mistrů vyhraje Ronaldo tak je dost pravděpodobné, že Zlatý míč obhájí. Myslím si, že pro Messiho by to byla velká škoda, protože zůstat v nejlepší trojce tři roky po sobě, ale ani jednou nevyhrát, to by byl pech! Nejlepší pro utkání by byl brzký gól, protože by se obě mužstva rozjela na plné obrátky.
No už se těším, až v tu posvátnou středu zapnu televizi a utkání začne. Snad jen na konec výsledek 3:2 pro Manchester. Tomáš Jirák

Mým nejhorším zážitkem z Ligy mistrů je bezesporu odvetný zápas semmifinále mezi Liverpoolem a Arsenalem ze dne 8. 4. 2008. Jelikož jsem fanouškem Arsenalu stále nedokážu překousnout, že po vynikajícím výkonu kanonýrů, kteří ještě 5 minut před koncem drželi remízu 2:2 a měli tak postup ve svých rukou, nakonec po penaltě Gerrarda a úniku Babela do otevřené obrany prohráli 4:2 a z postupu se tak radovali The Reds. Tato porážka mě zvlášť mrzela, protože Arsenal již neměl mnoho šancí na primát v domácí soutěži, a bylo jasné že opět nezískají žádnou trofej. I když se Arsenal letos probojoval až do semifinále, které mu bylo loni odepřeno, loňský neúspěch je o to horší, protože Arsenal hrál daleko lépe jak letos proti Manchesteru United, a proto mě loňské vyřazení mrzí daleko víc. Tento zápas je mou nejhorší vzpomínkou na Ligu mistrů a myslím že ho hned tak nějaký zápas nepřekoná. Zároveň v to doufám, že se Arsenalu v nejbližší době nepřihodí podobné, nebo ještě horší vyřazení z této prestižní klubové soutěže. Tomáš Gábor, Prostějov

Som verný fanušik FC Chelsea a neunikne mi ani jeden zapas.A kedze 2.semifinale Chelsea-Barcelona som sledoval tiež bolo mi po skončení zápasu slabo to čo predviedol rozhodca Overbo bolo úplne trapne ešte za to že sa Ballack opravnene hneval tak mu dal žltu kartu.Myslim si že Barcelona mala vypadnut a Chelsea postupit po tomto vykone rozhodcu byt ja Plattini tak by som zariadil nejaký opakovaný zapas s iním rozhodcom dúfam že Manchester United trapnu Barcelonu nakope a odidu z debaklom z Ríma. Filip Ciesarík, Turzovka

Těžko říci, jestli jsem správným fotbalovým fanouškem svého klubu. Nejezdím na každý jeho zápas, nechodím stále oděn do klubových barev, nasprejuji jméno svého oblíbeného týmu na zdi a už vůbec se nezapojuji do potyček s ostatními fanoušky konkurenčních klubů. Přesto mě bolí, když se Chelsea nedaří, když prohrává. Pasivně sleduji každý její zápas a prožívám každou minutu „blues“ na hřišti. Kdybych měl popsat svůj nejhorší zážitek s Ligou mistrů, neváhal bych a teskně bych zavzpomínal na květen 2008.
Bylo to tady! Chelsea, klub, kterému fandím již od svých šestnácti let hrál finále Ligy mistrů! Té nejlepší a zároveň nejnáročnější fotbalové soutěže na světě! Ve finále nás nečekal nikdo jiný, než odvěký rival, Manchester United. Po 90 minutách se za stavu 1:1 prodlužovalo a pak následovaly penalty. Ani jsem nedýchal, a když dokonalý Ronaldo zaváhal při svém frajerském kopu, rozjásal mě a další miliony fanoušků po celém světě. Zbýval už jen poslední krok. Řada přišla na jednu z největších ikon Chelsea - Johna Terryho. Když dá, vyhráváme Ligu mistrů! Neuvěřitelná souhra náhody, nervozity a obrovské smůly však způsobila to, že JT mírně podklouzl, což ovšem stačilo k tomu, aby přestřelil. Pochopitelně jsme penalty nakonec prohráli. Tahle ztráta ve mně všechno zlomila, ukázala, jak je fotbal nevděčná hra a měl jsem sto chutí s celým fanděním skončit. Hloupá smůla (mimo podklouznutí se na straně red devils rozduněly tyčka a břevno) rozhodla v náš neprospěch. Po nějaké době mi však došlo, že takhle to nejde. Jen čas totiž ukáže, čeho všeho může váš tým dosáhnout. Budete muset sice, stejně jako já, překousnout mnoho dalších proher (semifinále s Barcelonou 2009), ale nakonec se snad budeme radovat. Držím se hesla Chelsea: We will keep the blue flag flying high. Viktor Doležílek, Ostrava

Jako fanoušek Chelsea mám zkušenosti s Ligou mistrů spíše záporné, i když například letošní čtvrtfinálový postup přes Liverpool byl rozhodně důvodem k velké radosti. Tu ale přebilo následné semifinále s katalánskou Barcelonou.
Po nadějném výsledku z Nou Campu (0:0), se zraky fotbalové veřejnosti upínaly do Londýna, kde hvizdem sudího Øvreba započala bitva o vysněné finále. Chelsea hrála ze zajištěné obrany s čímž měli barcelonští potíže a jejich pokusy o útočné akce byly jednotvárné a do jisté míry i bezzubé. Když se navíc parádně trefil Michael Essien, Chelsea měla otěže zápasu ve svých rukou.
Poté však na scénu nastoupil rozhodčí, který udělal řadu špatných rozhodnutí včetně nejméně dvou Barceloně neodpískaných penalt. Také nesprávně vyloučil Abidala za faul na Anelku, ale hra v deseti Barcu spíše stmelila.
Nerad bych svaloval vinu pouze na sudího, neboť Chelsea měla příležitosti, jak si pojistit své vedení. Faktem ale zůstává, že alespoň některý zákrok ve vápně se odpískat měl.
Poté, co Iniesta v nastaveném čase srovnal skóre, naplno se ve mně probudil pocit křivdy, který nepropukl dříve jen proto, že Blues navzdory situaci stále hájili postupový výsledek. Chápal jsem, proč pár vteřin před koncem Ballack zuřivě pobíhal kolem Øvreba. Rozumím Drogbovi, co se po konečném hvizdu hnal k sudímu, aby mu od plic vysvětlil, co si o tom všem myslí.Ve světle těchto událostí se ještě více vyjímá sportovní gesto Johna Terryho, který po zápase vešel do kabiny Barcelony, aby jim pogratuloval k postupu.
Mnohem snadněji bych přijal porážku, kdyby byla Barcelona výrazně lepší a postup si zasloužila. Takto však nutno říci, že i díky asistenci rozhodčího uvidíme 27. května vstupovat na trávník římského stadionu Barcelonu. Petr Boháč, Hlinsko

Jelikož jsem velký fanoušek londýnské chelsea tak bych chtěl napsat o svém nejhorším zážitkem v Chl.Takže abych začal od začátku,chtěl bych říci něco k zápasu mezi chelsea a barcelonou,protože se mi po zápase bylo jasné že,rozhodčí Tom Henning Övrebö byl k chelsea dost nespravedliví a i když měla chelsea kromě těch tří možná více sporných situací mohla pohodlně vyhrát 2:0 kdyby drogba byl levák,ale to se nestalo.Rozhodčí udělal v zápase i jiné minely a to v takové soutěži jako je Liga mistrů je politování hodné.Zákrok Abidala na Anelku před pokutovým územím a další velká hrubka.Barcelonský hráč se Nicolase ani nedotkl a spíš měl dostat on kartu za simulování.Ale ještě před tímto sporným zákrokem se odehrála situce a to souboj mezi dvěma hráči z reprezentace Pobřeží Slonoviny a to mezi Didierem Drogbou a Yayem Tourém.Drogba převzal skvělou přihrávku a pokoušel se dosta blíže k bráně ale,v tom mu zabránil Touré,který útočníka Pobřeží Slonoviny očividně držel za dres a pak ho i skluzem shodil k zemi,ale když se všichni hráči a fanoušci podívali na rozhodčího Övreböa,ten akorát rozpažil.A to je tak všechno co bych chtěl dodat k tomuto zápasu,ovšem v zápase bylo více takovích situací,ale mě naštvala tahle asi tak nejvíc.Jinak tento zápas by měl z hlediska krásy patřit mezi ty nejlepší padli dvě nádherné branky. Ondřej Bartošek, Křoví

Dne 29.8.2007 jsem se svým dědou jel na utkání 3.předkola LM SK Slávia Praha-Ajax Amsterdam.Slávia šla do utkání s jednobrankovým náskokem z prvního utkání.Slávia dala hned na začátku zásluhou Vlčka gól a vedla 1:0.Myslel jsem si,že už je rozhodnuto,ale po nějaké chvíli vyrovnal Suaréz a já se začal strachovat o výsledek.Celý 2.poločas zatlačil Slávii Ajax na její půlku a jenom díky zázračným zákrokům Martina Vaniaka se Slávia držela.Na konci zápasu vybojoval Tavares míč a nahrál Vlčkovi,který šel sám na branku a dal góĺ.Mé nadšení neznalo mezí.Celý zápas fanoušci Slávie tlačili svůj tým kupředu,a když po zápase vtrhli na hrací plochu a slavili s hráči,nikdo se nezlobil.Slávia poprvé v historii postoupila do LM a já si mohu říct,že jsem u tohoto historického momentu byl.To byl můj nejhezčí zážitek s LM. Karel Doležal

Předlouhé čekání na finále LM je u konce.S očekáváním z výkonu svého oblíbeného klubu,usedám před TV.Se stáhlým žaludkem hltám svoje oblíbence.Při plných sestavách obou týmů je jasný vyrovnaný boj.Začátek zápasu nebyl nudný,ale šance nepřinášel.Viditelně byl nebezpečnější Manchester United,ale jistí stopeři Chelsea Manchesteru nedali dýchat.Najednou přišel šok.Obdržený gól rozradostnil fanoušky ManU a udělal z Lužnik červené peklo.Zase Ronaldo.U mě ne zrovna oblíbený,avšak geniální fotbalista potvrdil letošní formu.Já však doufal,že se hráči Blues vzchopí.Jako kdyby mě slyšela,vrhla se Chelsea do útočení.Štastným odrazem se míč objevil u Lamparda, který uspěl a v poslední minutě první půle vyrovnal a vrátil Cfc do hry.Po deseti minutách 2.půle měl šanci Essien,který však branku netrefil.Blues zvyšovali tempo a měli mnoho šancí, které v síti neskončili. Ve druhém poločase už branka nepadl a tak se pokračovalo v prodloužení ve kterém Lampard trefil břevno.ManU měl v 1. Části šanci Tevéze,kterou však nedal.Oba kluby chtěly rozhodnout a tak tempo nepolevovalo až do chvíle,kdy byl Drogbapo svém excesu vyloučen.Poté se už moc nehrálo a tak následoval rozstřel.Jediný C.Ronaldo neproměnil a tak si míč postavil kapitán CFC John Terry.Mohl rozhodnout.Dal tyč.Následně Anderson dělovkou proměnil.Anelka tlak neustál a van der Sar se stal hrdinou.Nastalo rudé peklo.Chelsea byla v slzách.Zklamán z prohry,se ani nedívám na nejdůležitější okamžiky a jdu spát. Martin Šebesta

Abyste tomu dobře rozuměli, jsem velmi vášnivý fanoušek nejlepší klubové soutěže světa a hlavně týmu FC Barcelona, který se probojoval do finále. Katalánskému klubu fandím, protože se mi líbí sehranost týmu a také superhvězda Lionel Messi. Jelikož se mělo hrát odvetné utkání Ligy mistrů v Mnichovské Alianz aréně proti Bayernu, rozhodl jsem se navštívit tento 66 000 stánek. Polepil jsem celé auto samolepkami Barcelony. Jel jsem s mým dědou,který naopak fandil našemu západnímu sousedovi. Jelikož bydlím v Sokolově, což je nedaleko Karlových Varů, cesta by trvala asi 6 hodin. Byli jsme už za Regensburgem, když jsme zjistili, že nemáme lístky. A tak jsme se vrátili. Na stadion jsme přišli na začátek druhého poločasu a bylo to o to horší,že ve 47. minutě skóroval Ribéry. Nakonec v 73. minutě vyrovnal Keita a v tuto chvíli postupovala Barca. Rozhodčí naposled foukl do píšťalky a v tu chvíli propukly ovace Barcelónských fandů. Atmosféra elektrizovala. Bohužel, moje eufórie okamžitě skončila, když jsem zjistil,že náš Peugeot 307 měl propíchnuté všechny čtyři gumy a na skle bylo napsáno: ARSCHLOCH. V té chvíli mi bylo hrozně. Byl jsem ale rád, že Barca postoupila. Postupem času jsem si uvědomil,že to byl asi můj nejkrásnější fotbalový zážitek! David Solár, Sokolov

Čtvrtfinálový los letošní Champions League postavil proti sobě tyto dva velkokluby. Před prvním zápasem byla favoritem bezesporu Barcelona, ale co jsme měli možnost vidět v průběhu prvního poločasu vyřazovací části, zřejmě přejde do historie ligy mistrů. Téměř sto tisíc fanoušků na Camp Nou očekávalo výhru svého milovaného týmu a dostatečný náskok v podobě gólů před odvetou na německé půdě. Blaugrana jejich přání vyslyšela a po poločase již vedla 4:0. Za tento výsledek mohlo především smrtelné trio – Thierry Henry, Samuel Eto?o a Leo Messi. Tempo hry dirigovala dvojice Xavi, Iniesta. Opomenout nemůžeme Toureho, Piqueta a především Daniho Alvese. Méně výrazný byl levý obránce Abidal, ten ale nastoupil po dlouhé přestávce vynucené zraněním. Kapitán Puyol a brankář Valdes byli téměř bez práce. Z lavičky všechno dirigoval bývalý hráč Barcy, a nyní nováček mezi trenéry Josep Guardiola. On před touto sezónou sjednotil tým, hráčům dodal novou energii, elán a neskutečně je vyburcoval. Z týmu vykopl Deca, který se začal hádat se spoluhráči. Skončila také někdejší hvězda Ronaldinho, ale není se čemu divit, vždyť v poslední sezóně více času proseděl v barech nežli na předzápasových sezeních. Přišel již dříve zmíněný pravý útočný obránce Dani Alves a také jeho spoluhráč ze Sevilly Keita. Z Manchesteru se vrátil odchovanec Gerard Pique a naplno se adaptoval bývalý hráč Gunners Henry. A najednou se celá mašina naplno rozjela a začala válcovat své soupeře. Bezkompromisní převaha v držení míče, celoplošný vysoký dressing hned po ztrátě, nádherné individuální akce, nespočet přihrávek narážeček a zasekávaček, drtivé tempo, železná kondice, stoprocentní soustředěnost a naprosto přesné finální akce zakončené krásnými góly. Takto přibližně vypadal první poločas tohoto dvojzápasu. Jak krásně technicko-precizní může být fotbal na nejvyšší úrovni, mohou nejlépe posoudit fanoušci Cules. Ve Španělsku toto na soupeře stačilo, katalánský velkoklub vyhrál La ligu a Copa del Rey. Bude to ale stačit i ve finále na nejlepší tým světa MU? Kamil Kluz

Můj první a zároveň poslední zážitek z Ligy mistrů je ze Sparty, zápasu proti Manchesteru United. Na zápas jsem se dostal pohou náhodou, když můj otec získal z práce dva lístky. Už při příjezdu na stadion jsme viděli dvě tramvaje narvané fanoušky United zpívající hymny. Na stadionu to bylo ještě lepší. Fanoušci Manchesteru se chovali, jako by byli doma, ozvučnili celý stadion. Celým stadionem se to neslo: ,,byl to nepopsatelný zážitek´´. Dokonce v jedné chvíli mi začala tuhnout krev v žilách, nevěděl jsem co se děje, protože do té doby jsem nebyl ani na jednom prvoligovém zápase. Byl bych zvědav, jak se může cítit samotný hráč při takovéto atmosféře.
Ale teď k fotbalu. Celý zápas byl plný zvratů a jen se čekalo, kdo dá gól. Bohužel ho nedal ani jeden tým, ale přesto se jednalo o nejhezčí fotbal, na jakém jsem kdy byl. Zvonily tyčky a gólmani dělali vše, co bylo v jejich silách, aby gólu soupeře zabránili. Jakmile hlavní sudí odpískal konec zápasu, odebrali jsme se s otcem do hospody, ležící nedaleko Toyota Areny (dnešní Axa Areny). Asi po půlhodině přišli do hospody i fandové anglického celku a ne, že by provokovali apod. Rukama, nohama jsme se s nima domluvili a společně jsme si zařvali a byla sranda. Tuhle vzpomínku nosím v paměti už skoro 5 let a tuším, že na ni jen tak nezapomenu.
Proto je můj sen finále Ligy mistrů. I kdybych měl sedět v té nejvzdálenější řadě na stadionu, ve kterém by šlo o vítěze Ligy mistrů, tak by to pro mě byla čest. Jiří Marek

Je streda 6.5.2009. Po remíze 0-0 na Nou Campe , sa z útrob Stanford Bridge chystajú hráči Chelsea a Barceloni na odvetu semifinále Ligi Majstrov. Barcelona nastupila bez vykartovaného kapitána Carlesa Puyola a stopera Rafaela Marqueza. Hneď v deviatej minute padol prvý gol. Po zblokovanej prihrávke sa do lopty oprel Michael Essien a krásnou strelou poslal prekvapivo Chelsea do vedenia. V tej chvíli som ja a asi vsetci fanušíkovia Barceloni boli v šoku...ale povedal som si treba veriť. Barcelona držala loptu na svojich kopačkách. Chelsea sa bránila a s proti útokov si vytvárala šance na 3-0 ale vďaka Valdesovi a pánovi rozhodcovi bolo stále o čo hrať. V 65. minúte prišlo nespravodlivé vylúčenie Abidala (v tej chvíli som asi nebol jediný fanúšik Barcelony ktorý prestal takmer vôbec veriť ). ALE v o niekolko minut pozdejšie to prišlo... 93. minúta Alves dostáva loptu na pravú stranu ihriska , posiela asi prvý podarený center do šestnásky , lopta sa dostáva aj s trocha šťasťím na kopačky Samuela Eto-a , ktorý prihráva Lionelovi Messimu , ten v obklúčeňí 4 hráčov Chelsea posiela loptu na hranicu šestnásky a v tedi sa to stalo.......ANDRES INIESTA sa opiera do lopty a krásnym vonkajším priehlavkom striela GOOOOOOOOOLLL. V tej chvíli vypukola eufória radosti pre vsetkých Barcelončanov. Radoval som sa ako zjašený... Richard Veselényi

Nemám slov, ktoré by dokázali popísať, čo s stalo na Estadio Olímpico v Ríme. Barcelona zmenila históriu a zaradila sa po boku tých najlepších týmov Európy, keď dokázala vyhrať ako svoj tretí titul v jednej sezóne Ligu Majstrov. Ušatý pohár patrí najlepším hráčom Európy. Hráči Blaugranas si titul zaslúžili nielen svoju bojovnosťou ale i svojim prístupom k hre a fanúšikom ktorí ich sledovali z celého sveta. Visca el Barça, visca Catalunya. Filip Faber, Piešťany

Medzi najatraktívnejšie zápasy milionárskej súťaže patrí určiteposledný zápas- finále. Aj keď som nemal možnosť vidieť všetky fináleLigy Majstrov, mne ako fanušíkovi futbalu najviac ostal v pamätiIstanbulský duel medzi AC Miláno a FC Liverpool.
Taliansky šampión sadostal do vedenia už v prvej minúte half-volejom veterána a ikony klubuMaldiniho, ktorý je už na futbalovom dôchodku, a do polčasu to už boloo dva góly. No fanušíkovia "červenej armády" známy svojimpovzbudzovaním pomohli svojmu milovanému klubu v priebehu druhéhopolčasu za 6 minút malý futbalový zázrak.Po góloch kapitána Gerarrda,českého internacionála Šmicera, ktorý vystriedal zraneného Luisa Garciua Alonsa z dorazenej penalty bolo vyrovnané! Do konca riadnej hracejdoby sa už skóre nemenilo a tak prišlo na rad predĺženie, v ktorom savšak žiadny strelec nepresadil. Nakoniec sa po výhre 3:2 na penaltyradovali Liverpoolčania. Hrdinom pokutových pokov sa stal Poliak JerzyDudek, ktorý zlikvidoval 2 penalty a predtým v predĺžení zlikvidovaldve tutovky Ševčenkovi. Ppreslávil sa najmä svojím pobehovaním a"šaškovaním" na bránkovej čiare. Liverpool sa tak po senzačnom obratestal klubom Európy aj s dvoma prvými českými hráčmi ktorý túto trofejdokázali získať Vláďom Šmicerom, ktorý premenil aj penaltu, a MilanomBarošom. Mnohí toto finále nazvali "Istanbulský zázrak". Medzi najlepšie zápasy rozhodne patrí aj londýnske finále Manchestru United a Bayernu Mníchov, keď v nadstavenom čase rozhodli dvomi gólmistriedajúci hráči "červených diablov". Martin Benko, Velký Ďur

Můj nejlepší zážitek z LM je, když Liverpool prohrával ve finále LM s AC Milán už 3:0 po poločase. Táta mi říkal, že už to nemá cenu ať jdu spát ale já jsem vydržel takže jsem viděl vyrovnání na 3:3 a vítězství Liverpoolu. Podle mě to bylo nejkrásnější finále v historii Champions league.
A ten nejhorší: když v loňském finále chytil Petr Čech Ronaldovu penaltu a John Terry mohl rozhodnout, ale v rozhodující chvíli podklouzl.A tak se z titulu mohl radovat Manchester United. Michal Buzek

Bezmocný Arsenal
Jsem fanoušek Arsenalu tělem i duší a tomuto klubu držím palce již několik sezon. Jenže celé čtyři roky jsem bohužel neměl moc důvodů k radosti, protože severolondýnský velkoklub právě po dlouhé čtyři sezony nevyhrál jakoukoli trofej. A letos, onu čtvrtou sezonu, se opět nebudou na Emirates Stadium konat přílišné oslavy. Liga mistrů 2008/09 byla z pohledu Arsenalu a jeho příznivců velkou šancí, jak umlčet všechny vyznavače nejpopulárnější míčové hry na světě, kteří se na adresu červenobílé armády vyjadřují v negativním slova smyslu. Svérázný francouzský taktik Arséne Wenger sestavil mladičký tým, který to dotáhl až do semifinále, kde ale narazil na celek, s nímž se momentálně moc rovnat nemůže - Manchester United. Tento dvojzápas jsem si jako srdceryvný "Kanonýr" doslova protrpěl. Celých těch 180 minut bych mohl vtěsnat do jednoho slova, které, alespoň u mě mluví za vše - bezmoc. Právě pocit beznaděje procházel mým tělem hlavně v odvetném střetnutí, v němž Arsenal na vyprodaném Emirates Stadium prohrál 1:3. Svému oblíbenému týmu jsem věřil natolik, že už jsem si živě vybavoval, jak kapitán Cesc Fabregas vede jedenáct hráčů s kanonem na prsou na hřiště ve finále na Stadio Olimpico. Mé naděje na to, že se tato představa může proměnit ve skutečnost se ještě o něco zvýšily poté, co Arsenal v prvních deseti minutách odvetného utkání předváděl krásný fotbal, všemu jen scházel ten pohled, jak Van der Sar loví míč ze své sítě. Naneštěstí, stačilo jedno pitomé podklouznutí levého obránce Gibbse a míč lovil ze své sítě muž, o kterém každý fanoušek před výkopem věděl, že pokud za svá záda pustí ten kulatý předmět, naděje na postup do římské noci se budou pomalu, ale jistě snižovat. Mladíka Kierana Gibbse mi bylo nesmírně líto, vždytˇ po celou dobu co zastupoval Gaela Clichyho odváděl kvalitní práci a nakonec jej ve svém doposud nejdůležitějším utkání kariéry zradí věc, za kterou chudák vůbec nemůže. Nicméně šance na postup stále žila, stačilo vše hodit za hlavu a začít od začátku. Problém byl ale v tom, že o necelé dvě minuty později si míč postavil do klidové pozice nevyzpytatelný Cristiano Ronaldo a střelou z dálky definitivně jakoby dal pokyn všem fandům Wengerova výběru, že si nebudou moci rezervovat letenky do Říma, pokud se jim už před tím, než rozhodčí foukl do píštˇalky, aby zahájil zápas, vybavil stejný obrázek jako mně v hlavní roli s Fabregasem. Čisté svědomí u druhé branky samozřejmě nemůže mít ani jindy velmi spolehlivý brankář Manuel Almunia, na němž se, ostatně jako na celém týmu, dle mého mínění z valné většiny podepsala brzy inkasovaná branka. V oné chvíli, kdy Ronaldo jako již tradičně arogantně vůči fanouškům Gunners oslavoval druhou branku, bylo pro Kanonýry nemožné pokořit Van der Sara hned čtyřikrát, což by kartu obrátilo a na Apeninský poloostrov poslalo londýnský klub. Měl jsem až slzy na krajíčku, když jsem viděl, že následujících 80 minut už se bude dohrávat prakticky jen z povinnosti, nebotˇ hráči byli psychicky velmi zdeptaní a ani se není čemu divit, vždytˇ většina z nich se v podobné situaci octla teprve poprvé, za což "vděčí" především velmi nízkému věku. Mé pocity byl smíšené, mým tělem otřásal velký vztek a to hlavně kvůli tomu podklouznutí ze strany Gibbse. Do toho všeho jsem cítil naprostou beznaděj a neustále mi na mysl přicházela otázka proč má takovou smůlu zrovna můj milovaný klub a proč si musel kalich hořkosti vypít až do dna právě v tak důležitém zápase? Odpovědˇ v podání pana Wengera zní: ,,Tým je ještě mladý a nevyzrálý." A tak se mohu alespoň částečně utěšovat tímto argumentem i já, i když nevím, co bude. Věřím, že se vše v dobré obrátí - těmito slovy jsem doslova "hodil" letošní nevydařenou sezonu za hlavu a doufám, že v příštím ročníku nám to pan Wenger a jeho ovečky plně vynahradí. Filip Čavoj, Jablunkov

Můj nejlepší zážitek Ligy mistrů bylo finále 2005 kdy Liverpool otočil zápas s Ac milán. Na ten zápas jsem se díval byl jsem strašně rád že tam postoupil můj oblíbený tým Liverpol. Chtěl jsem se dívat celý zápas, protože mám rád Liverpool ale po prvním poločase jsem šel spát velice smutný. Po prvním poločase prohrával Liverpool 3:0. Ale když jsem se ráno probudil a zeptal se taťku jak to skončilo byl jsem radostí bez sebe. Liverpool otočil stracený zápas a vyhrál na penalty. Potom jsem tomu nemohl věřit ale ve zprávách to potvrdili. Václav Outrata

Píše se středa 19.9.2007,před Strahovem zázračně scháním lístky na očekávání zápas Slavie Praha-Steaua Bukurešť.Po chvíli se povedlo,milý mladík mi prodává lístky a navíc předkupní právo na Slavii a můj milovaný Arsenal.Slavie vítězí 2:1 po krásných gólech Zděnka Šenkeříka a Tijani Belaida.Jsem nesmírně štastný a těším se na Arsenal.Blíží se můj největší zážitek zápas Slavia-Arsenal.Jedu si vyzdednout lístky na zapás,ale po příjezdu zjistím,že je vyprodáno.Chce se mi brečet,ale opět před stadionem stojí ten mladík,od kterého jsem si koupil lístky na Bukurešť,koupil jsem si je o 500,-Kč více než normálně,ale mě to za to stojí.Arsenal musím vidět!Jsem na stadionu a užívám si znělku Ligy mistrů.I když zápas skončil bezbrankovou remízou,viděl jsem Arsenal na vlastní oči a splnil jsem si sen! Adam Král, Zruč-Senec

Ja mám na Ligu Majstrov len dobré spomienky. Ťažko hovoriť len o jednom zážitku, keďže tomuto ročníku nič nechýbalo, a nepamätám sa na fakt vyrovnanejšiu sezónu. Jednoducho bolo na čo pozerať.
Zvlášť ma potešil fakt, že znovu vyhral najfutbalovejší tím. Ako v prípade Španielska na EURe 08, tak v prípade Barcelony v tohtoročnej edícii Champions League. A bol tu aj rovnocenný finálový súper, Manchester, no niekto porazení odísť musel. Z Večného mesta, ako sa Rím zvykne nazývať.
Jednoducho Barcelona si to asi zaslúžila najviac. Hoci ťažko hovoriť o tom, kto bol počas sezóny lepší, Barca bola gólostrojom po celý čas (snáď až na semifinále), môže sa hrdiť najlepším strelcom, a to Messim s 9 gólmi.
Zaujal ma aj ich tréner, Pep Guardiola. Jendoducho, také niečo, že prvý rok trénovania medzi elitou nasadiť nebojácny, veľmi ofenzívny štýl, tak tomu sa vraví odvaha. A pritom vyhrať populárne treble, a to vo svojej premiére v A tíme, tak to už je fakt čo povedať.
Ako priaznivca menších klubov ma tiež potešil fakt, že aj napriek umiestneniu na konci tabuľky, sa do kroniky futbalových dejín zapísali aj takí trpaslíci, ako Famagusta, Kluž či BATE. To, čo dokázali v tak ťažkých skupinách, to sa dlho nevidí, a preto, ako Češi zvyknú hovoriť, smekám pred nimi.
No ani nepríjemným zážitkom sa nedá vyhnúť. Pre mňa osobne to boli výsledky Celticu, klubu, ktorému fandím. Mali sme hrateľnú skupinu, snáď až na Manchester nebol nikto iný favoritom. Škoda, škoda stratených bodov s Aalborgom a Villarrealom.
Ale čo už, musíme ísť ďalej. Treba len dúfať. No ja osobne sa už na budúcu sezónu teším. Ako aj na každú. Dúfať v krásny futbal, ktorý tento rok priniesol na európskej scéne krásne galapredstavenie. Branislav Kunca, Košice